Téměř zapomenuté květiny (2)

Cínie (Zinnia) sice nepatří mezi nejdůležitější letničky, jsou však poměrně rozšířené a oblíbené, což lze přičítat především dlouhé době jejich kvetení - vykvétají bezprostředně po výsadbě v červnu a až první podzimní mrazy jejich existenci násilně ukončí.

Na rozdíl od svých dvou zde představených kolegů je v Evropě poměrně mladým hostem, přivezena byla z Mexika, kde roste planě, teprve začátkem minulého století. Vzrůstově je cínie poměrně různorodá, dorůstá 25 - 80 cm, kvete jednoduchými nebo plnými úbory složenými z úzce zašpičatělých jazykovitých plátků. Barevná identifikace je poměrně nesnadná, pěstuje se většinou v barevných směsích, v nichž převládá žlutá a hnědočervená, květy bývají často dvoubarevné. Květenství odkvétají velmi pomalu, podobně i ve váze vydrží poměrně dlouhou (až deset dnů), ovšem krátké stonky cínií ztěžují jejich použití jako řezané květiny.
Semena jsou poměrně velká, okrasná, vysévají se koncem dubna a přepíchané rostliny se vysazují koncem května na stanoviště. Před výsadbou se doporučuje rostliny zakrátit na dva až tři páry pravých listů pro košatější růst. Vyžaduje propustnou zahradní půdu, výsluní a zpočátku dostatek vláhy.