Živé ploty - výsadbový plán pro volně rostoucí živé ploty

Před začátkem výsadbových prací bychom si měli rozvážit, jak má zamýšlený živý plot vypadat a nezapomenout přihlédnout k místním poměrům. K tomu by nám měl být nápomocen výsadbový plán.

Výsadbové plány jsou plošné modely, do nichž je zakresleno plánované umístění rostlin do volně rostoucích živých plotů. Člověk by si proto měl pone-chat dostatek času a zvážit všechny možné alternativy. Při zobrazování menších stromů a keřů je důležité pamatovat na to, že budou během let potřebovat pro svůj vývoj mnohem více místa než v období výsadby. Je však také jasné, že nechceme čekat třicet let od výsadby, než dosáhneme uzavřeného vzhledu zahrady. Důležité je to právě u živých plotů, které mají brzy poskytovat ochranu proti větru a nežádoucím pohledům. Proto musíme občas přistoupit ke kompromisům, takže zpočátku provádíme hustší výsadbu a po deseti až patnácti letech některé rostliny odstraníme nebo vždy po určité době zmladíme. Jako akceptovatelná orientační hodnota může sloužit odhad, že malé nebo štíhlé keře vyžadují pro svůj vývoj prostor v průměru mezi 0,70 a 1,50 m.

Jako příklady lze uvést třeba mahónii cesmínolistou (Mahonia aquifolium), keřové růže (‘Linderhof’) a dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii). U menších keřů jako jsou zlatice prostřední (Forsythia x intermedia), tavolník význačný (Spiraea x arguta) a kalina (Viburnum x burkwoodii) je třeba počítat s průměrem od dvou do dvou a půl metru. Větší keře, jako jsou kolkvitzie krásná (Kolkwitzia amabilis) a dřín obecný (Cornus mas) potřebují pro svůj růst tři až čtyři metry.

U menších stromů, jako je hloh obecný (Crataegus laevigata ‘Paul's Scarlet’) a jeřáb obecný (Sorbus aucuparia) je už potřeba čtyř až šesti metrů. V této souvislosti je třeba také dbát na zákonná ustanovení, která se týkají práv majitelů sousedních pozemků. Obvykle je třeba udržovat od hranice sousedního pozemku vzdálenost minimálně dva metry u dřevin vyšších než dva metry a u dřevin pod dva metry by měla být nejméně půlmetrová.

Mají-li být pod volně rostoucími živými ploty vysázeny trvalky nebo nízké dřeviny sloužící jako půdní pokryv, nebude se zpravidla ve výsadbovém plánu zaznamenávat úplně každá jednotlivá rostlina. Požadovaný počet rostlin se určí podle velikosti plochy, kterou je třeba osázet a udává se počet kusů potřebných k osázení 1 m2. U slabě rostoucích druhů, jako je rozchodník zkřížený (Sedum hybridum), se počítá s 10 až 15 rostlinami, u silněji rostoucích druhů, jako je kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), s 5 až 8 rostlinami na 1 m2. Větší trvalky, jako je udatna lesní (Aruncus dioicus), a trávy (odrůdy Miscanthus sinensis), které bývají příležitostně vysa-zovány do popředí volně rostoucích živých plotů jako solitérní rostliny, jsou vyobrazeny zvlášť a počítá se s průměrem 0,80 až 1,50 m.

Znázornění pomocí nákresu

Normativní ustanovení týkající se plánů volně rostoucích živých plotů neexistují. A nejsou vlastně ani nutné.

Důležité je dodržet pouze jednoznačný požadavek, který udává, že každé označení bude použito pro jediný rostlinný druh. Příslušný počet rostlin by měl být ale do plánu zaznamenán, aby se nemusely při sepisování seznamu nebo později při výsadbě pokaždé přepočítávat.

Plošné výsadby se ve výkresu vyznačí šrafováním. Z toho nám také graficky vyplyne struktura výsadby a přispěje k lepší představě, jak by mohly naše vize vypadat v reálu. Stejným způsobem pomůže, když jehličnany znázorníme plnější čarou a jako tmavší. Také solitérní trvalky a trávy bychom měli v nákresu zvýraznit.

K větším keřům a stromům musíme zpravidla použít podvýsadbu. Znázorníme ji kvůli udání stanoviště pouze kroužkem s tečkou uvnitř, tím totiž zůstane jasně zřetelná i podvýsadba.

Černobílé nákresy jsou zpravidla naprosto dostačující. Kdo ale klade obzvláštní důraz na barevné kombinace, může po vyhotovení výsadbového plánu obrázek ještě kolorovat a vytvořit i barevnou variantu tohoto plánu.

Jako kreslířské náčiní se používají kulaté šablony, kružítka a tužky, eventuálně barevné tužky, kreslící pera nebo tenké fixy. Plány volně rostoucích živých plotů jsou zhotovovány většinou v měřítku 1 : 50. To znamená, že skutečných 50 cm je na tomto plánu redukováno na 1 cm, neboli jeden metr ve skutečnosti znamená 2 cm v plánu. Než začneme plán zhotovovat, je potřeba připravit pro něj nezbytné podklady; pomocí pásma nebo met-rem zjistíme požadovanou délku živého plotu. Pak se zobrazí jednotlivé návrhy volně rostoucích živých plotů ve vztahu k jednotlivým stanovištím a funkcím, které mají splňovat.