Zahrada a vegetační faktory (1)

Rostliny vyžadují ke svému růstu základní vegetační faktory a živiny. K nejvýznamnějším a nenahraditelným vegetačním faktorům patří voda, teplo, světlo a vzduch.

Voda

Voda tvoří podstatnou část rostlinného organismu. Je dopravním médiem živin, které se ve formě vodního roztoku dostávají kořeny do rostlinného těla. Voda proudí z půdy a kořenovým vztlakem stoupá rostlinou až do listů, kde se zčásti vypařuje do ovzduší. V rostlinných pletivech udržuje napětí – turgor. Při nedostatku vody turgor klesá a rostlina vadne, při dlouhotrvajícím nedostatku může odumřít. Výpar vody z rostlin závisí na ročním období, denní teplotě a intenzitě slunečního záření. Přílišnému výparu vody se rostlina brání sama uzavíráním průduchů na listech. Intenzita výparu záleží jednak na velikosti listů a jednak na počtu průduchů. Čím méně průduchů rostlina má, tím více je odolnější vůči vadnutí. Vodní rostliny nemohou bez vody existovat, naopak suchomilné a sukulentní rostliny umějí s vodou ve svém těle dobře hospodařit a vydrží dlouhá období sucha bez poškození.

Nedostatek vody způsobuje veliké škody při přezimování jehličnatých a stálezelených rostlin v zimním období. Projevuje se to zvlášť citelně při dlouhotrvajících zimách, kdy je půda zamrzlá a brání rostlinám v příjmu vody. U stálezelených a jehličnatých dřevin transpirační pochody ani v zimních měsících neustávají.

Vzhledem k tomu, že rostliny nemohou chybějící vodu doplnit, narůstá vodní deficit a rostliny v důsledku nedostatku vody schnou.

Podle nároků rostlin na vodu rozlišujeme vodní rostliny, které mají kořeny a převážnou část listů ve vodě, vlhkomilné rostliny rostoucí v půdě s vysokým obsahem vody a vyžadující i vysokou vzdušnou vlhkost. Převážná většina rostlin má střední nároky na vodu. Suchomilné rostliny mají na vodu nejmenší požadavky. Nedostatek vody v půdě doplňujeme zálivkou. Nejvhodnější doba je časné ráno, protože rostliny i povrch půdy jsou po nočním poklesu teplot ochlazeny a nehrozí nebezpečí šoku. Další vhodný čas je večer. Neměli bychom zalévat v největším slunečním úpalu. Prudkým ochlazením rostlinných pletiv dochází k jejich poškození a zabrzdění růstu.

Nejběžnější způsob závlahy je postřik. Dřívější klasické zálivky konví a hadicí s rozprašovači nahradily automatické závlahové systémy, které jsou do činnosti uváděny řídicí jednotkou s nastaveným programem četnosti závlahy nebo jsou uváděny v činnost automaticky pomocí vlhkostních čidel při poklesu vlhkosti v půdě. Závlaha je prováděna výsuvnými tryskami, které se po ukončení závlahy automaticky zasunou do země. Dalším způsobem je kapková závlaha přímo ke kořenům rostlin pomocí závlahových hadic s tryskami. Také intenzitu této zálivky lze na řídicí jednotce naprogramovat.

Fotografie:

35 Také kapradiny snášejí vlhké prostředí, pérovník (Matteuccia struthiopteris).
36 Kosatec žlutý (Iris pseudacorus) miluje vlhké stanoviště. Nejraději roste v pobřežní zóně rybníků, jezírek a potoků.
37 Výjimečně vlhká stanoviště vyžadují ke svému růstu vodní a bahenní rostliny. Některé mají svůj kořenový systém přímo ve vodě. K nejznámějším patří blatouchy (Caltha palustris), prvosenka japonská (Primula japonica) a lysichiton (Lysichiton americanus).
38 Na chudých, ale prosluněných stanovištích lesních okrajů, vřesovišť a jižních svahů velmi často roste kručinka barvířská (Genista tinctoria).
39 Zcela odlišné stanovištní nároky má levandule lékařská (Lavandula angustifolia). Ve své domovině roste na suchých až výsušných půdách. Aby bylo pěstování levandule v zahradách úspěšné a na bohatě kvetla, vyžaduje slunečné, suché záhony. Velmi dobře se kombinuje se šalvějí, svatolinou a dalšími suchomilnými rostlinami.
40 Rozchodníky mohou díky svým dužnatým orgánům zadržet vodu a rostou i na extrémně suchých stanovištích, kde jiné rostliny zcela selhávají. Na vlhkých stanovištích se jim nedaří, často i uhnívají. Jsou nenahraditelným pokryvem střešních záhonů, kde dokážou uspokojivě růst i na velmi tenkých substrátech.