Rostliny: Zea mays convar. saccharata - kukuřice cukrová

Kukuřice cukrová a její pěstování

Kukuřice cukrová (Zea mays convar. saccharata) je jednoletá plodina dorůstající do výšky nejméně 75 až 170 cm a šířky 45 cm. Všechny odrůdy kukuřice patří do čeledi lipnicovitých (Poaceae). Samčí a samičí květy se vyvíjejí na každé rostlině zároveň. Jako plodina je kukuřice známa asi 2500 let, její pěstování začalo v oblastech dnešní Peru a Bolívie. Kukuřice cukrová je mladší, pěstuje se až od 18.stol. Kukuřici cukrová se na zahradách pěstuje jako lahůdková zelenina. Pro kukuřičná zrna je charakteristická značná energetická hodnota. Ta je dána vysokým obsahem sacharidů a bílkovin. Obilky (tak se zrna kukuřice nazývají správně) dále obsahují mikroelementy, některé vitamíny a také vlákninu.

Semena kukuřice neklíčí při teplotách pod 10 °C. I v našich podmínkách kukuřici přesto vyséváme většinou přímo na stanoviště po posledních mrazech. Semena vyséváme cca 2,5 cm hluboko na vzdálenost 7 cm a do řádků vzdálených 30 cm. Po vzejití rostliny vyjednotíme – nižším odrůdám stačí hustší spon, zatímco vyšší odrůdy vyžadují spon hustší. Ve velmi chladných oblastech je u kukuřice možný i výsev ve skleníku do sadbovačů. Předpěstované sazenice vysazujeme, když teplota půdy stoupne na 13 °C. Nebo můžeme k výsevu využít ke chladu odolnější odrůdy jako je třeba kukuřice Golden Bantam. Ve vlhkých půdách je zase vhodné vysévat mořená semena, např. kukuřice cukrové Snowbaby, čímž se zabrání hnití semen.

V chladném klimatu vysazené popř. vzešlé rostliny kryjeme poklopy, které odstraníme ve fázi 5 až 6 listů. Rostliny mají mělký kořenový systém. Daří se jim v nerůznějších půdních typech, pokud jsou dostatečně propustné a je v nich střední hladina dusíku.

Při pěstování na zahradách je vhodné rostliny cukrové kukuřice okopávat. Už jsme zmínili mělký kořenový systém, kukuřici proto při pletí musíme okopávat jen mělce. Abychom zvýšili stabilitu rostliny v oblastech s častými větry, nahrneme ke stéblům cca 13 cm silnou vrstvu zeminy.

V oblastech s obvyklými úhrny srážek, kukuřice závlahu nepotřebuje dokud nezačne kvést. V období nalévání zrna kukuřici zaléváme cca 22 l na 1 m2.

Mezi kukuřičné škůdce patří zejména hraboši, myši a popř. ptáci. Méně časté je napadení bzunkou ječnou. Larvy této drobné mouchy se vyvíjejí v bázích stonků. Pokud víme, že se v okolí naší zahrady tento škůdce vyskytuje nebo pokud chceme mít jistotu, že nám rostliny v důsledku možného napadení nebudou uvadat, pomůže, jestliže si předpěstujeme sadbu do fáze pěti až šesti listů v květináčích nebo pokud výsev na pozemku budeme chránit v podobě přikrytí jemnou sítí. Dobrého opylení a vysokého počtu zrn v palicích dosáhneme, jestliže budeme pěstovat kukuřici v bloku, ve kterém porostou alespoň 4 x 4 rostliny s průměrnou vzdálenosti cca 30 cm, event. podle odrůdy (dočteme se na zadní straně sáčku se semeny).

Palice kukuřice sklízíme ve voskově mléčné zralosti. Jakmile zhědnou blizny vyčnívající z palic („vlasy“), rozbalíme listeny kryjící palici a do zrna zatlačíme nehet prstu. Pokud se objeví mléčná tekutina, je zrno zralé. U nezralé kukuřice je obsah zrna vodnatý, naopak přezrálá zrna mají v důsledku vyššího obsahu škrobu těstovitou konzistenci. Kukuřice cukrová je určená pro přímou spotřebu, dá se však také dobře zmrazovat. Přímo můžeme kukuřice konzumovat vařené nebo v mladém stavu i syrové. Pokud sklizeň kukuřice nezamrazíme, lze je uchovávat jen krátký čas, kukuřičný cukr se totiž při vyšších teplotách rychle přeměňuje na škrob a zrna moučnatí.