V chladnější části roku se většina přírody ukládá k zimnímu spánku. Neplatí to však pro všechny její zástupce. Také mezi dřevinami se najde nejeden druh, který v zimě nejenže "nespí", ale dokonce kvete. První poslové jara se objevují dokonce uprostřed zimy, častěji však koncem ledna a v únoru. Zahrada ožívá s příchodem každé roční doby a podle ní získává i charakteristické rysy. Zima se vyznačuje převážně chladnými odstíny šedé a bílé, zelenou barvu do ní vnášejí pouze stálezelené dřeviny a jehličnany.
Květy
Pravými klenoty zimní zahrady však jsou bezpochyby kvetoucí dřeviny, jejichž květy a květenství většinou na holých větvích velmi dobře vyniknou a zahradě dodají téměř magickou atmosféru. Květy jsou většinou menších rozměrů a proto je vhodné tyto keře a stromy umístit v zahradě tak, abychom je mohli dobře pozorovat - před okna, před vchod do domu, blízko chodníků a cest apod. Díky tomu, že se objevují na ještě neolistěných větvích a výhonech, jsou velmi nápadné a upoutají na první pohled. V podstatě všechny rostliny kvetoucí v zimním období jsou dostatečně mrazuvzdorné a není potřeba je během zimy zvláštním způsobem chránit.
I zima může vonět
Hned však uděláme výjimku - jediným keřem, který v našich podmínkách vyžaduje skutečně extrémně chráněné až téměř teplé stanoviště, je zimnokvět časný Chimonanthus praecox. Keř vysoký pouze kolem dvou metrů zaujme světle žlutými květy s tmavým středem, které vyrůstají na loňských výhonech a jsou velmi vonné. Rozkvétá v lednu až březnu, ovšem vydrží u nás pouze v nejteplejších oblastech jižní Moravy. Navíc vyžaduje zimní kryt a ochranu před zimními slunečními paprsky.
Naopak zcela zimovzdornou, i když později kvetoucí dřevinou je lýkovec jedovatý Daphne mezereum. Kromě lísky je jednou z nejčasněji kvetoucích dřevin našich zahrad, rozkvétá v únoru až dubnu silně vonnými, růžovými květy. V našich podmínkách dorůstá do výšky kolem jednoho metru a je velmi nenáročný.
Z velmi široké rodiny kalin kvetou nejčasněji dva druhy: kalina vonná Viburnum fragrans a kalina bodnanská Viburnum x bodnantenseaž kolem tří metrů, jsou velmi nenáročné, ve stínu však méně kvetou. Kalina vonná rozkvétá od listopadu do března narůžovělými květy, které velmi příjemně voní po medu a mandlích, zajímavé jsou i věty kaliny bodnanské, opět růžovobílé, bez vůně, objevující se v únoru až dubnu, částečně také v listopadu a prosinci.
