Možná si řeknete: existuje přece tolik zahradních květin těch nejpestřejších barev, tak proč zrovna bílá? Taková obyčejná, skoro monotónní a ničím zajímavá barva. Přesto má řadu předností a takových vlastností, které žádná jiná barva nabídnout nemůže.

Bílá zahradě sluší
V přírodě se bílá barva totiž nevyskytuje tak často -- bílá jsou oblaka, v zimě sníh, možná kopretinová louka... a dál? Když už někde divoce vykvetou bílé květiny, bývají často vnímány velmi intenzivně a podvědomě přitahují naši pozornost, stačí si vzpomenout na jarní sady s bělostnou záplavou květů ovocných stromů nebo bílou alpskou protěž. Bílá barva umožňuje vtisknout zahradě klidnou, vyrovnanou náladu, tolik odlišnou od barevných kontrastů a dominant a ve srovnání s nimi velmi prostou a jednoduchou. A neříká se, že málo někdy bývá více?
Proměnlivá tvář
Pokud si však budeme podrobněji a pečlivě prohlížet bíle kvetoucí zahradní květiny, zjistíme, že jen velmi málo z nich je skutečně čistě bílých. Mnohem častěji se setkáme s barevnými nádechy růžových, žlutých, šedých nebo modrých tónů. Nejlépe je lze pozorovat ve větších plochách a z větší vzdálenosti na strukturovaném, tmavě zeleném pozadí. To může zajistit třeba živý plot nebo volná skupina keřů.
Bílé květy bývají také velmi často účelně doplněny další barvou, která trochu oživí monotónní bělost, zároveň však má také praktický biologický význam. Například na květech bílého náprstníku (Digitalis purpurea ´Album´) můžeme zblízka pozorovat purpurově červené tečkování, které se směrem do nitra květu zhušťuje, až přechází v tenký červený pás. Je to signalizace pro hmyz, který veden vyznačenou cestou květy opyluje. Výrazné červené žilky v bílých okvětních plátcích zase najdeme u topolovky (Alcea rosea), svítivě oranžové prašníky u kalifornského máku (Romneya coulteri) nebo červené kartáčky a žluté hrdlo květu u kosatců (Iris ´White City´). Podobnou různorodost můžeme pozorovat také ve struktuře bílých květů. Hladké, zářivé okvětní lístky mají tulipány, vzhled jemně pomačkaného papíru mají narcisy, květy lilií zase při doteku připomínají vosk. Zatímco za ostrého poledního slunce se bílá barva v zahradě jakoby ztrácí, velmi intenzivně se naopak vyjímá v kompozici za soumraku. Jakoby energií nabité květy září i večer a za jasné noci je můžeme dokonce pozorovat pouhým okem bez umělého osvětlení.






