Růže - pokryvné růže

Pokryvné růže jsou novou skupinou odrůd, která se objevila na trhu v posledních desetiletích 20. století. Milovníci růží ji poznali na základě výzkumu v Průhonicích a svých zkušeností na zahrádkách. Např. odrůda „Max Graf“ (Bowditch, 1919), vysazená na svahu ve stínu zdí v odstupu 0,7 cm od sebe, během dvou let velmi dobře rostla, přikryla celou plochu, bohatě se rozvětvila a zůstala zelená od jara až do zámrazu. Výhony byly až 3 m dlouhé, při sponu 70–100 cm vysoké do 50 cm. Po jejím poznání se začaly nabízet další starší odrůdy jako „Dagmar Hastrup“ (Poulsen, 1914), novější „The Fairy“ (Bental, 1932) až po dnešní „Austriana“ (Tantau, 1997) nebo „Sweet Haze“ (Tantau, 2003).

Pokryvné růže vzbuzují zájem, protože rychle a hustě pokryjí plochu, jsou nenáročné na řez a ošetření, netrpí chorobami a odolávají mrazu. Květy mají jednoduché i plné, kvetou jednou, ale velmi dlouho, mnohé remontují a dobře se samočistí. Můžeme je rozdělit podle výšky do čtyř skupin:

a) odrůdy výšky do 30 cm, poléhavé „Max Graf“, „Mandarin“ (Kordes, 1987), „Bassino“ (1988), „Rosmarin“ (Kordes, 1989) atd. Některé se řadí i mezi minirůže, např. „Mandarin“
b) široce vzpřímené, výška 40 cm, spon 50 cm, „Mirato“ (Tantau, 1990), „Satina“ (1992), „Sommermärchen“
c) středně vysoké, 50–60 cm, např. „Pepila“ (Kordes, 2004), „Sommerwind“ (1985)
d) vysoké do 80 cm, někdy uváděné také jako nízké keřové, „Nedeo“ (2003), „Heideschnee“ (1985), „Heidekind“ (1985)

Rozdělení podle výšky se v nabídkách školkařů liší a je velmi obtížné, protože stanovištní podmínky mnohdy výrazně ovlivní jejich vzrůst i velikost. Mají velký význam pro veřejnou zeleň.