Tvarování dřevin - základní pravidla řezu

Silné zásahy, jako jsou zmlazovací řez a výchovný řez, při kterých se odstraňuje velká část výhonu, je nejlépe provádět v březnu nebo v dubnu před rašením a po posledních silných mrazech. Udržovací řez, jehož cílem je zachování tvaru, je možno provádět téměř kdykoli. Jen při mrazu a extrémním slunečním záření je lépe ho odložit, abyste minimalizovali škody na ranách po řezu i na zůstávajícím listovém obrostu.

Nejvhodnějším termínem řezu je doba, kdy jsou nové výhonky již dostatečně „vyzrálé“. Příliš časný řez má za následek, že rostlina zase velice rychle „vyžene“ a my musíme řez opakovat, opožděný řez vede k zakrnění spodních větví a pupenů, které potom vyhánějí jen slabě. Kromě toho byly listy upravované rostliny dlouho stíněny, a jsou tedy méně odolné proti slunečnímu žáru. Navíc pak lze v mnoha případech už jen stěží rozeznat a obnovit původní tvar dřeviny.

Podle druhu a typu rostliny se trochu liší vhodné termíny pro řez. Zimostráz vyhání obzvláště brzy, a proto může být poprvé střihán již v květnu. Podle míry růstu rostliny je obvykle třeba provést ještě druhý a někdy dokonce i třetí řez. Poslední řez by měl následovat koncem září nebo začátkem října, protože na řez na přelomu srpna a září reaguje zimostráz obvykle ještě dalšími výhony. Tyto výhony pak již do prvních silnějších mrazů nevyzrají a umrznou. Rostlinu to sice nepoškozuje, ale na kráse jí to také nepřidá. Tisy a většina dalších druhů dřevin se střihají v červnu, příležitostně vyžadují ještě druhý řez v pozdním létě.

Borovice jsou jedinou tvarovanou dřevinou, která má jen velmi krátké období vhodné k řezu. V závislosti na druhu se od začátku do konce května sestřihávají nebo zalamují výhony („svíce“), jakmile dosáhly požadované délky, ale předtím, než se plně rozvinou nové jehlice. Termín řezu se řídí podle toho, kdy jednotlivé druhy borovice „vyhánějí“: Borovice kleč (Pinus mugo) a borovice lesní (Pinus sylvestris) raší dříve, borovice černá (Pinus nigra) později. Až do pozdního řezu se na místě řezu nezakládají žádné nebo jen ojedinělé pupeny pro výhon v příštím roce.

Stejně jako lidská pokožka je i rostlinné pletivo, které není zvyklé na ultrafialové sluneční záření, citlivé na slunce. To je třeba mít na zřeteli, když přemisťujeme hrnkové rostliny z jejich zimního, na světlo chudého stanoviště.

Ale i u keřů či okrasných dřevin mohou být listy a výhony, které byly dosud ve stínu nových výhonků, po řezu poškozeny sluncem. Proto se keře a okrasné dřeviny nemají stříhat za ostrého slunečního záření. Může se samozřejmě též stát, že sluneční paprsky poškodí rostlinu i v některém dnu následujícím po řezu. Proto je důležité střihat co nejdříve poté, co se dostatečně rozvinou nové výhony, aby jimi nebyly staré listy příliš dlouho stíněny a nezchoulostivěly. U zvláště citlivých dřevin a za vyššího slunečního záření je vhodné ochránit rostlinu po řezu umístěním vhodné stínicí textilie.