Rostliny: Lilium - lilie

Rod zahrnuje víc než 100 druhů pocházejících z mírného pásma severní polokoule. Zcela po zásluze se jim říká aristokraté rostlinné říše. Kříženci se dělí na různé skupiny podle tvaru květu, například trubkovité lilie mají dlouhé trubky, turbanovité zase okvětní plátky volné a hodně ohnuté nazpět do tvaru turbanu.

Pravé cibule se skládají z dužnatých šupin, které jsou volně nebo natěsno naskládané. Květní stvoly jsou vzpřímené, listy na nich mohou vyrůstat volně na všechny strany nebo být uspořádané v přeslenech. Květy lilií jsou zpravidla velké, většina z nich voní. Vyrůstají v hroznovitých květenstvích, jen u několika druhů v okolících nebo chocholících, výjimečně jednotlivě; obvykle jsou na dlouhých stopečkách, které mohou být vzpřímené nebo převislé. Šest květních plátků vyrůstá volně nebo srůstá a tvoří trubku. Každý okvětní plátek má na bázi nektarium (medník). Šest prašníků obvykle vyrůstá na štíhlých tyčinkách, postupně se od báze zužujících. Čnělka bývá často hodně dlouhá, vyčnívající z hrdla trubkovitých květů. Semeník je trojpouzdrý a obsahuje poměrně hodně plochých, křídlatých semen.

Lilie potřebují propustnou, na humus bohatou půdu, zpracovanou do hloubky minimálně 30 cm. Pěstovat se mají ve smyslu starého zahradnického rčení „ nohy ve stínu a hlavu na slunci“. V době růstu potřebují vodu. Jakmile na jaře začnou rašit, pohnojíme je hnojivem v poměru živin 10–10–10 a zopakujeme po šesti a osmi týdnech. Rostliny podle potřeby vyvazujeme.

Cibule sázíme na podzim nebo na jaře do hloubky, která odpovídá dvojnásobku výšky cibule, na vzdálenost 25–60 cm, podle velikosti rostliny.

Lilie se hodí do zahrad, daří se jim v nádobách, jsou vhodné i k řezu. V zahradách je můžeme vysázet mezi keře a prodloužit tak dobu kvetení této partie zahrady.

Lilie patří mezi rostliny, které dobře ladí k trvalkovému záhonu a některým se daří také na okraji lesního porostu.