Rostliny: Campanula - zvonek

Kouzlo zvonků

Každý je zná, každému se líbí, ale najdou se jen na málokteré zahradě. Škoda: zvonky jsou krásné, dlouhověké a nenáročné. Navíc je jich tolik, že si určitě vyberete ten správný druh či odrůdu.

Modré nebo bílé zvonky se na skalách, loukách a stráních či v lesích rozhoupávají na počátku léta. V Evropě a Malé Asii bychom jich našli na tři sta druhů. Jsou mezi nimi i letničky a dvouletky, ale většina zvonků je vytrvalých a ty jsou také nejzajímavější pro ctitele květin. A tak není divu, že se různé druhy na zahradách pěstují už po dlouhá staletí, a ne vždy jen pro okrasu. Tak například zvonek řepkovitý neboli výběžkatý (Campanula rapunculus), který se běžně vyskytuje i v našich lesích, na polích a kolem cest, dorůstá až 50 cm a jeho velké světle fialově zbarvené květy jen těžko přehlédnete. To však není jediný důvod, proč patří mezi klasické zahradní rostliny: jeho listové růžice se kdysi využívaly jako surovina na výrobu salátu (za pokus to ostatně stojí i dnes). A jeho drobné kořeny jsou už od 17. století ceněny především jako chutná zelenina, konzumovaná za syrova.

Modré polštáře

Na suchých zídkách je dobře polštářovitým druhům pocházejícím z hor. Vesměs dorůstají výšky 10 až 25 cm a jsou otužilé. Patří k nim modrofialově kvetoucí zvonek dalmatský (Campanula portenschlagiana), jemuž dala jméno jeho domovina Dalmácie, slunná oblast Chorvatska na jaderském pobřeží. Polštářovitě roste i oblíbený zvonek karpatský (Campanula carpatica). Pochází z vápencových vrchů východoevropských Karpat a cestu do zahrad si našel už před dvěma sty lety. Jeho květy vypadají jako malé modré pohárky, existuje však i bílá odrůda ’White Clips’. Podobné nároky a využití má převisle rostoucí zvonek balkánský (Campanula poscharskyana), který se dokonale vyjímá na teplých zídkách. Hodí se také k vytváření modrých, bílých nebo růžových květinových ostrůvků.

Do výšky

Vzpřímeně rostoucí druhy, jako temně fialový zvonek klubkatý (Campanula glomerata) se svými 50 cm výšky nebo zvonek širolistý (Campanula latifolia var. macrantha) vysoký téměř metr a půl, patří k vůdčím trvalkám, protože díky svému nápadnému vzhledu dávají záhonům strukturu. Před dřevinami vyniknou spolu s ploštičníkem (Cimicifuga), kakostem krvavým (Geranium sanguineum) a kapradinami. Také na úzkém záhonu je lze působivě kombinovat s jinými trvalkami, jako je stračka (Delphinium), pivoňka (Paeonia) a plamenka (Phlox). Oba druhy s dlouhými stopkami dobře snášejí polostín. Zvonek širolistý září dokonce i v nejhlubším stínu intenzivně modrou barvou. A také ve váze si vás získají svou dlouhou trvanlivostí.

Množení samovýsevem

Zvonky jsou odolné a nenáročné. Je jim dobře na slunci i v polostínu: při výběru stanoviště vám napoví znalost o tom, kde daný druh roste. Zatímco horské zvonky, jako zvonek karpatský, potřebují plné slunce, druhům pocházejícím z lesů, jako je zvonek širolistý, bude lépe na mírně zastíněném místě.Většina z nich miluje propustnou vápenitou půdu, která by neměla být příliš bohatá na živiny. Pokud byste hnojili příliš, rostliny by vytvořily měkké pletivo, náchylné k houbovým chorobám.

O své životaschopnosti vás rychle přesvědčí například zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia). Trvalka, která okouzluje skvostnými květy dokonce i na chudých a suchých půdách, může brzy ovládnout celou zahradu. Snadno se totiž šíří kořeny a klíčivost jeho semen je tak velká, že jeho modré nebo bílé květy po nějaké době najdete tam, kde o ně vlastně ani nestojíte... Podobné je to s většinou ostatních pěstovaných zvonků. Lze je množit dělením a řada druhů se ještě vysévá. Chcete-li to zkusit i vy, nezapomeňte, že většina druhů klíčí na světle. Známý zvonek zahradní (Campanula medium) však lze množit pouze výsevem, protože patří k dvouletkám. Vysévá se v květnu a vykvete potom v druhém roce v různých tónech modré, růžové nebo bílé. Ve Francii se prý tato oblíbená rostlina selských zahrad pěstovala už kolem roku 1500. K nejméně náročným patří odrůda zvonku tečkovaného (Campanula punctata) ’Sarastro’. Když ji jednou zasadíte, bude vás rok co rok okouzlovat až do října svými fialovými květy velikými jako palec.

Kromě majitelů zahrad mají zvonky ještě další ctitele: plže. Proto je dobré zejména mladé rostliny ochránit, například plůtkem nebo zábranou z cihlové drti.

Malá přehlídka

Zvonek bělokvětý (Campanula lactiflora) Vzpřímeně rostoucí druh vysoký až 150 cm; snese polostín i vlhko, vhodný na záhony i jako podsadba pod dřeviny; odrůda ’Prichard’s Variety’ kvete fialově.
Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) Vzpřímený, vysoký až 100 cm, u nás roste na stráních a ve světlých lesích; snese polostín i vlhkou půdu; odrůda ’Alba’ kvete bíle.
Zvonek karpatský (Campanula carpatica) Polštářovitý, výška 20–30 cm; nesnáší přemokření, lze jej pěstovat i v polostínu; odrůda ’White Clips’ kvete bíle, ’Dark Blue Clips’ a ’Pearl Blue’ tmavě modře.
Zvonek klubkatý (Campanula glomerata) Vzpřímeně rostoucí druh vysoký 15–70 cm; na záhon i do přírodních zahrad, nesnáší přemokření; kompaktní odrůda ’Acaulis’ kvete modře, odrůda ’Alba’ bíle.
Zvonek sibiřský (Campanula sibirica) Vzpřímený, výška až 50 cm, u nás planě roste na suchých stráních a skalách; vhodný na skalky, snese polostín i mírné vlhko; dvouletka až krátkověká trvalka.
Zvonek tečkovaný (Campanula punctata) Vzpřímený, výška až 30 cm, růžovobílé květy; vhodný na skalky, snáší vlhko; odrůda ’Alba’ kvete bíle, ’Rubriflora’ červeně.
Zvonek žlutokvětý (Campanula thyrsoides) Vzpřímený, vysoký až 70 cm, žluté až žlutobílé květy; dvouletka až krátkověká trvalka.