Podle knihy "Rododendrony" autorky Ing. Alžběty Dostálové, pracovnice Botanického ústavu ČAV v Průhonicích, z r.1981, se rhododendrony dělí do tří základních skupin podle druhu ochlupení na listech, na
lupinaté - často drobnolisté, převážně stálezelené, např. alpský Rhododendron ferrugineum ( rezavý )
huňaté - sem patří opadavé druhy, kterým my lidově říkáme azalky
vločkaté - tato skupina zahrnuje nejčastěji pěstované stálezelené velkolisté a velkokvěté druhy
Každá skupina obsahuje množství rodů a podrodů, což pro nás, běžné pěstitele není podstatné a důležité. Pro nás stačí rozdělit si rhododendrony na stálezelené a opadavé ( lidově nazývané azalky ).
Stálezelené rhododendrony pak možno rozdělit na velkokvěté a drobnokvěté.
Velkokvěté mají delší, stálezelené, tuhé(kožovité) listy, květy velké v různých barvách. Nejlepší umístění pro ně je v polostínu,aby byly chráněny před prudkým ranním a poledním sluncem a průvanem. Je vhodné je vysadit před vyšší dřeviny, které budou mít právě tu stínící funkci. Měly by to být hlubokokořenící dřeviny - borovice, duby, modříny, ne břízy ani javory, které koření mělce a ubíraly by rhododendronům vláhu. Nevhodné je rovněž vysazení poblíž větších betonových ploch, které se mohou přehřívat a tím zhoršovat mikroklima.
Drobnokvěté(drobnolisté) rhododendrony, které lidé též nazývají azalkami, jsou stálezelené keříky o výšce do 1 - 1,5 m. Pro jejich menší velikost je dobré je vysazovat jako předsadbu velkokvětých druhů a do skalek. Snášejí plné slunce, samozřejmě za předpokladu pravidelné vláhy. Sem patří např.t.zv. Jelínkovy azalky.
Konečně opadavé druhy a hybridy, t.zv. Azalea mollis, jsou z pěstitelského hlediska nejméně problémovou skupinou - mohou růst jak v plném stínu, tak i na plném slunci, ale ve stínu samozřejmě méně kvetou. Jsou vhodné jako předsadba velkokvětých stálezelených rhododendronů, které pro ně tvoří vhodné pozadí. Sem je možno kromě hybridů zařadit i Rhododendron canadense (rhododendron kanadský) a Rhododendron schlippenbachii, Rhododendron luteum ( "žlutá azalka") a další.
Nejpodstatnější pro rhododendrony je kyselá a stále mírněvlhká půda, bez obsahu vápníku, zalévání nejlépe dešťovou vodou. Používat správná hnojiva, hnojit max. do konce června kvůli správnému vyzrávání letorostů. Vylamovat odkvetlá květenství, ale opatrně, neboť pod nimi už bývají vytvořeny mladé letorosty.
Podobně jako paní Marvella, mám vysazeny některé stálezelené rhododendrony na plném slunci a daří se jim dobře.
Ještě dodávám, že není vhodné sázet rhododendrony na místa, kde se dlouho drží sníh, nebo se tvoří závěje - těžký sníh by mohl keře poškozovat.
I poměrně velké, vzrostlé keře lze s úspěchem přesazovat, pokud je přesadíme s dostatečně velkým kořenovým balem. Baly většinou drží dobře pohromadě, když je přesadíme do připravené jámy a dostatečně zaléváme, ujímají se bez problémů.
Pěnišník (Rhododendron)
Pěnišník (Rhododendron)
Pěnišník (Rhododendron)
Pěnišník (Rhododendron)
Pěnišník (Rhododendron)
