Novým liliářům / 04. Volba stanoviště a příprava půdy 1

Novým liliářům - Ing. Zdeněk Seidl
4) Volba stanoviště a příprava půdy

Pokud nás okouzlí květy lilií a rozhodneme se začít s jejich pěstováním, nejdříve se porozhlédněme po zahradě, kde bychom je mohli umístit a dříve, než koupíme nebo od přátel „vyprosíme“ jejich cibulky k vysazování, měli bychom pro ně v dostatečném předstihu, cca 2 – 3 týdny před výsadbou, připravit stanoviště.


Jak jsme si uvedli na začátku tohoto seriálu, lilie lze použít mnoha způsoby. Nejčastěji se však bude jednat o jejich výsadbu jako trvalky. Podle informací z literatury jsou lilie schopny přežívat na jednom stanovišti až po několik desítek let. Je třeba si rozmyslet, jak dlouho hodláme na stanovišti s liliemi zůstat, a podle toho věnovat přípravě stanoviště přiměřenou péči.

O liliích se tvrdí, že mají rády „nohy v chladu a hlavu v teple.“ Proto jim nevadí výsadba pod mělce kořenící trvalky nebo v místech, která jsou část dne  zastíněna nižšími rostlinami či keři nebo kde svítí slunce od rána přibližně až do 14 hodin. Tomu ideálně vyhovuje jihovýchodní expozice. Pokud nemáme k dispozici přesně takové místo, snažíme se mu alespoň přiblížit.

Výjimku tvoří lilie ze skupiny martagon hybridů nebo amerických hybridů, které jsou spíše hajní rostliny, takže jim nebude vadit tzv. vysoký stín, tj. stín vržený vyšším stromem nebo pohyblivý stín vržený budovou.

Barevně výrazné květy lilií se dobře vyjímají na zeleném pozadí. Přitom je třeba dodržet od vyšších rostlin dostatečný odstup, protože listy lilií bývají náchylné na různé houbové choroby. Proto lilie vysadíme na vzdušné místo. Jedině martagony nebo americké hybridy můžeme vysazovat do tzv. vysokého stínu. Při těchto kombinacích pozadí, světla, stínu a vzduchu musíme mít dále na paměti, že lodyhy lilií se mohou „natahovat“ za světlem. Proto musíme volit dostatečné odstupy, aby nedocházelo k ohýbání lodyh a deformaci soukvětí. Nejlepším učitelem je i v tomto případě vlastní zkušenost.

Protože lilie pěstujeme na jednom stanovišti více let, musíme jim připravit stanoviště s kvalitním substrátem, který je dobře zásoben živinami. Ideální je místo, na kterém se v předchozích letech pěstovala zelenina. Většinou se pěstují asijské hybridy, kterým vyhovuje neutrální až slabě kyselá půdy, trubkovým hybridům neutrální až slabě alkalická půda. Lilie bělostná (nebo madonská) je vyloženě vápnomilná. Orientálky, které pro začátek raději pěstovat nebudeme, jsou naopak vyloženě vápnostřežné.

Stanoviště poryjeme, půdu zpracujeme, zbavíme plevelů, obohatíme podle potřeby rašelinou, pískem, dobře vyzrálým kompostem nebo mletým vápencem podle toho, jaké lilie hodláme vysazovat. Je vhodné do půdy zapracovat dlouho působící hnojiva, protože lilie vyžadují hodně živin. Nikdy však obsah živin nezvyšujeme použitím čerstvého hnoje. Dokonalý návod na přípravu stanoviště spojenou s ozdravením půdy je v článku Jak připravit půdu pro lilie autorky paní Ferfecké, který byl uveřejněn ve zpravodaji IRIS Hlučín č. 78 (č. 1/2010) (pozn. red. – článek paní Ferfecké byl uveřejněn též v Liliáři č. 4/2010).

Při volbě stanoviště je třeba dbát na dobrou drenáž. Některé starší návody doporučovaly vybrat zeminu na stanovišti do hloubky cca 40 cm, na dno výkopu uložit vrstvu větví chvojí, zeminu vrátit zpět a po jejím ulehnutí lze na stanovišti lilie vysazovat. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to funguje. Tímto způsobem si ale nepomůžeme, pokud je půda jílovitá, nepropustná. I když půdu vylepšíme a  „vydrenážujeme“ spodní vrstvu, okolní jílovitá zemina může fungovat jako vana. Další, co nám pomůže zlepšit drenáž, je vysazování lilií na vyvýšený záhon ať už ve valu, za zídkou, nebo za vyšším obrubníkem. Pokud takové stanoviště na zahradě máme, můžeme se rozhodnout použít k výsadbě dokonce i orientálky, které jsou extrémně citlivé k zimnímu vlhku. Teplota půdy, když klesá lehce pod 0 °C (tj. se zimním krytem), tak orientálky mohou přežít jen na suchém stanovišti.