Chmel otáčivý - Humulus lupulus
Další názvy: chmel obecný
Čeleď: Cannabidaceae - konopovité

Barva květů:

zelená,

Doba kvetení:

květen,

červen,

Typ květů:

počet okvětních lístků 5,

Chmel otáčivý je liánovitá mnoholetá a dvoudomá rostlina z čeledi Cannabaceae. Podzemní vytrvalá část je tvořena z tzv. babky (což je orgán vzniklý přeměnou stonku) a z vlastní kořenové soustavy.

Babka znamená staré dřevo, nebo-li zdřevnatělý víceletý podzemní stonek, na němž každoročně narůstá nové dřevo a tzv. vlky což jsou podzemní stonky rostoucí v horizontálním směru, které na konci vytvářejí nadzemní lodyhu.

Kořenový systém Humulus lupulus je tvořen kůlovými kořeny, jež pronikají 2 až 5 m hluboko a jimiž chmel přijímá většinu živin.

Nadzemní část tvoří ovíjivá pravotočivá lodyha, která dorůstá do výšky od 8 až 10 m. Lodyha je dutá, 6hranná, rozdělená uzlinami na články. Na pokožce jsou záchytné trichomy, jež usnadňují zachycování révy na opoře.

Z každé uzliny vyrůstají dva velké vstřícné listy, mladé jsou srdčité a starší listy pak troj až pěti laločné. V horní části révy vyrůstají z pupenů v paždí listů postranní větve tzv. pazochy, které mají stejnou stavbu jako réva a jsou schopné se dále větvit. Pazochy na nichž se vytvářejí květenství se označují jako plodonosné.

Chmel je rostlina dvoudomá. Na chmelnicích se ale pěstují pouze samičí rostliny, u kterých se z pestíkových květenství vytvářejí chmelové hlávky, nebo-li tzv. šištice.

Chmel otáčivý - Humulus lupulus
Další názvy: chmel obecný
Čeleď: Cannabidaceae - konopovité

Chmel otáčivý je vytrvalá liána, která v zahradě i na poli potřebuje dostatek prostoru a pevnou oporu. Daří se mu na slunných až polostinných stanovištích s hlubší, humózní a vlhčí půdou. Rostlina rychle roste a během léta může dosáhnout délky až 6–10 metrů.

Pro úspěšné pěstování je důležité každoroční vyvazování mladých výhonů k opoře, jinak se rostlina plazí po zemi. V chmelnicích se používají speciální konstrukce s dráty, v zahradách postačí pergola či vyšší plot. Chmel vyžaduje dostatek živin a pravidelné hnojení, jinak klesá jeho úroda.

Mladé výhony lze na jaře použít i jako zeleninu podobnou chřestu. Pro sklizeň šištic se rostliny řežou na konci léta, když jsou listeny suché, aromatické a žlázky naplněné lupulinem. Po usušení se šištice uchovávají na suchém a tmavém místě.