Kosatec - Iris
Japonské kosatce - JI (Japanese)
- jsou to kosatce bažin a mělkých vod (patří sem i Iris pseudacorus)
- na vzniku skupiny se podílely japonské kosatce Iris leavigata a Iris ensata
- v Japonsku jsou v kultuře již téměř 500 let
- kvetou později než ostatní skupiny kosatců, květy jsou velké a mají až 25 cm v průměru
- dorůstají do výšky od 60 do 100 cm
- potřebují více vody hlavně na jaře v době vegetace až do doby květu
- vyžadují kyselou půdu s vyšším podílem rašeliny, jsou velice citlivé na přítomnost vápníku
- přes zimu vyžadují spíše sušší prostředí a nastýlku z listí
- mohou se pěstovat i v nádobách, ale rostliny jsou méně vzrůstné a květy jsou menší
- nejlépe kvetou 2 roky po výsadbě
- zhruba po 4 letech se trsy v létě po odkvětu rozdělí na oddenky se třemi až pěti výhony a listy se zkrátí na třetinu
- jsou vhodné jako solitéry, dále se hodí i do skupin případně k řezu

Typ květů:
Člen SZO ČZS Gladiris, Martagon, Rosa klub ČR, Dagla, Pelargonie a člen také Klubu skalničkářů Praha
Japonské kosatce (JI) vyžadují nepatrně kyselou půdu a představují jedny z nejúchvatnějších květin mezi kosatci. Květy jsou obvykle mohutně, zvlněně a ploše tvarované. Některé dosahují průměru kolem 30 cm. Díky tomu jsou u nás zranitelnější hlavně za vydatných dešťů nebo větrem, ale taky tím, že si na ně s oblibou sedají ptáci, kteří si z nich dělají pozorovatelny. Ale to se týká jen několika procent květů, většina dostává prostor k tomu, aby vynikla. Kvetou asi měsíc po SIB, čili do poloviny července.

Myslím si, že mnozí pěstitelé trpí předsudkem, že se JI obtížně pěstují. Možná je to tím, že se hovorově v Česku někdy označují jako „japoniky", což může vést k záměně s Iris japonica, který se skutečně pěstuje obtížně. Co se týká JI kosatců, mám s nimi ty nejlepší zkušenosti. Vyžadují podmínky pro pěstování velice podobné jako náš Iris pseudacorus, který Je blízkým příbuzným Iris ensata. Japonští šlechtitelé selektují semenáče Iris ensata, což jsou vlastně japonské kosatce, přes 500 let.

Je to nádherný příklad šlechtění kultivarů založeného na výběru a zdůraznění variability. Logicky patří mezi tyto kosatce nová skupina kosatců, označovaných jako „pseudaty", které do původních barev japonských kosatců, tj. k bílé a všem odstínům modré, fialové, purpurové a vínové, včetně jejich barevných kreseb a kombinací, vnášejí žlutou a oranžovou barvu. Pseudaty jsou kříženci kultivarů JI s Iris pseudacorus. Někdy jsou proto řazeny ke skupině kříženců botanických druhů (SPEC-X). Zdroj textu: Rozdělení kosatců, Zdeněk Seidl, Zpravodaj Gladiris 128, říjen 2009