Lavička

Znáte jiný kus nábytku, který je na zahradě nepostradatelný? Nejen pro večerní posezení před domem či chvilku s knížkou pod jabloní, ale i jako dekorace, která podtrhuje styl svého okolí.

Dřív ke každému statku patřila lavička před domem s výhledem do údolí nebo na okolní lesy a louky. Večer, když dvůr ztichl, na ní hospodář se ženou sedávali, aby spolu probrali dlouhý den a užili si volnou chvíli.

V dnešní zahradě má lavička podobný význam. Je místem odpočinku a klidu – a vejde se i tam, kde je pro obvyklé posezení málo místa, a navíc zapadne do okolí snáz než stůl se židlemi. Na klidném místě z ní uvidíte zahradu úplně jinak. Právě správné umístění je důležité. Na rozdíl od lehátka nebo jednotlivých židlí se lavička stěhuje jen zřídka. Potřebuje mít krytá záda, například živým plotem, domovní zdí, besídkou nebo stromem. Volně stojící lavička, třeba na konci cestičky nebo uprostřed dlážděné plochy v trávníku, naopak poslouží spíš jako prvek zahradní tvorby.

Jaká lavička je správná? To závisí především na stylu zahrady. Klasická dřevěná lavice se hodí do formální zahrady, romantická železná lavička do rozária, jednoduchá dřevěná do venkovsky pojaté zahrady a venkovní pohovka zapadne do moderní úpravy. Tvary jsou stejně rozmanité jako materiály: najdou se typy s opěradlem i bez něj, polokruhovité nebo hranaté, jednoduché i ozdobné. Dřevo z domácích stromů, jako je borovice nebo smrk, je náročnější na péči než kov, těžší než umělý ratan a pomíjivější než kámen – ale lazura a barva dají dřevěné lavičce osobitý vzhled. Cizokrajná dřeva, jako teak, bangkirai nebo meranti nátěr nepotřebují, jsou však o poznání dražší.

A ješte tip na závěr: než si vyberete „tu svou“ lavičku, vyzkoušejte si, jak se vám na ní sedí. Pokud výška, šířka sedáku a sklon opěradla nebudou vhodné pro vaši postavu, poohlédněte se raději po pohodlnějším modelu.