Zastřešení bazénu - zastřešení typu zimní zahrada (2)

Druh zasklení u zimních zahrad závisí na požadované energetické koncepci. V případě zastřešení bazénu je obecně požadováno co nejvíce vnitřní prostor pomocí slunečních paprsků vyhřát. A to i z ekonomických důvodů, jako je minimalizace nákladů na ohřev vody a vytápění prostoru bazénové haly.

Pro zasklívání se tedy používají izolační dvojskla, která známe ze současných oken, dále bezpečnostní izolační dvojskla, kde je na interiérové straně použito bezpečnostní sklo. To je zejména vhodné v případě střech nebo jiných šikmých a vodorovných instalací. Bezpečnostní skla totiž omezují rizika spojená s případným rozbitím skla. Dále to jsou plné polykarbonátové nebo akrylátové desky nebo komůrkové desky z polykarbonátu. Všechny tyto desky jsou velmi lehké, odolné proti povětrnostním podmínkám a téměř nerozbitné. Lze je i snadno ohýbat, takže výrobci zastřešení mohou využívat i zaoblené tvary. Více si o těchto deskách povíme v kapitole o posuvném zastřešení v knize.

U zastřešení typu zimní zahrada věnujte zvýšenou pozornost možnosti odvětrání celé haly v horkých letních dnech. V tomto období budete mít sice krásně teplou vodu, ale teplota vzduchu bude tak vysoká, že tam stejně nevydržíte. Budete pak muset řešit nějaké dodatečné zastínění střechy, které pravděpodobně pomůže jen částečně. Dostatečné větrání je možné zajistit pomocí posuvných nebo výklopných oken, instalací více dveří, použitím skládání celé stěny ve stylu harmoniky, ventilátorem propojeným s termostatem a ventilačními mřížkami.

Pro ochranu proti slunečnímu žáru lze také u zimních zahrad použít speciální izolační dvojskla. Jedna z tabulí dvojskla je opatřena pokovenou vrstvou, která vytváří tzv. tepelné zrcadlo. Tato mikroskopická vrstva odráží tepelné záření, ale zároveň však propouští viditelné světlo. Některá tato skla dokážou zachytit až 80 % tepelného záření a navíc asi 90 % nebezpečného UV záření. Jejich použitím se však vzdáváte možnosti využití solárního efektu pro ohřev vzduchu a následně vody v bazénu. Z tohoto důvodu se uvedená skla pro zastřešení bazénů téměř nevyužívají.

Samozřejmě existují i systémy, které omezují vysoký nárůst teploty uvnitř zimní zahrady v horkých dnech – výrobci vyvinuli systémy posuvných střech. V praxi to znamená, že část střechy, například dvě třetiny, se otevírá, čímž je umožněn přístup čerstvého chladnějšího vzduchu. Pro komfort uživatelů a plnohodnotné využití mohou být tyto systémy opatřeny termostaty, senzory na vítr a déšť. Díky instalovaným senzorům se tedy střecha otevře při překročení nastavené vnitřní teploty a zavře při prvních dešťových kapkách nebo při větru přesahujícím nastavenou rychlost.

Při psaní této kapitoly jsem si vzpomněl na kamaráda, kterého jsem potkal v jednom letošním horkém dni při koupání v řece. Na můj dotaz, proč se šel zchladit do řeky, a ne do svého bazénu, odpověděl: „Pod tou střechou bych leknul, zapomněl jsem otevřít ventilačky.“ S žádnými dále popsanými řešeními se však nemůžete koupat například během vánočních svátků. Pokud tedy nepatříte mezi otužilce (ale to byste využili zase tu řeku).

Z výše uvedeného je jasné, že projektování a výstavba zimní zahrady vyžadují odborné znalosti celé problematiky, a to jak z oboru zimních zahrad, tak i z oboru bazénů. Použitým materiálům a vysokým užitným vlastnostem odpovídá i cena, která je ze zmiňovaných řešení nejvyšší i bez započtení automatických systémů větrání.