Rostliny: Lavandula - levandule

Zvláštní kouzlo levandule

Kdo jednou ucítil tu sladce omamnou vůni, nedokáže si už představit léto bez ní. Není divu, že levandule patří knejoblíbenějším rostlinám letních záhonů.

Doby, kdy se s pojmem levandulová vůně pojil parfém postarších dam, jsou dávno pryč. Místo toho si dnes nejčastěji představíme kvetoucí levandulové pole, které se rozlévá až po horizont.

Právě modrá barva a nezaměnitelná vůně jsou symbolem francouzské Provence. Levandule přitahuje pozornost odnepaměti. Francouzští parfuméři jí dokonce připisovali zázračné účinky, protože onemocněli morem a cholerou méně často než zbytek populace. Podle jiných legend podporovala cudnost a pomáhala proti hoři z nešťastné lásky. Staří Římané používali květy jako vonnou přísadu do koupelí, což se odráží i v latinském jménu Lavandula: „lavare“ znamená „mýt“. Později používali francouzští koželuhové vůni rostliny k navonění kůží na rukavice.

Mediteránní původ levandule prozrazuje oblíbený typ stanoviště: mělo by být plně osluněné s vápenitou, živinami chudou a propustnou půdou. Proto je důležitá, zvláště v zimě, dobrá drenáž. Trvalé zamokření totiž může vést k živoření nebo i odumření rostliny.
Protože spodní část rostliny postupně dřevnatí, zatímco vrchní je bylinná, označujeme levanduli jako polokeř – stejně jako rozmarýnu, svatolinu nebo smil italský.

Vlastní levandulové pole se sice nehodí do každé zahrady, ale místo pro jednu rostlinu nebo menší skupinu se najde všude – v nádobě i v záhonu. Tradičně se levandule sází vedle růží, což nejen dobře vypadá, ale má i praktický účinek: levandule odpuzuje mšice. Nevýhodou tohoto spojení je, že růžové keře jsou na rozdíl od levandule náročné na hnojení. V půdě bohatě zásobené živinami se může stát, že levandule sice hodně poroste, ale pokvete málo nebo nepokvete vůbec. Navíc ji budou častěji trápit houbové choroby.

Vhodnými partnery pro levanduli jsou například tmavě fialová šalvěj hajní (jako Salvia nemorosa ’Tänzerin’), kakost himálajský (Geranium himalayense), denivka (Hemerocallis), svatolina (Santolina) nebo řebříček tužebníkový (Achillea filipendulina). Krásně se vedle levandule vyjímají také křehké okrasné trávy, jako kavyl péřovitý (Stipa tenuissima) nebo strdivka brvitá (Melica ciliata). Pokud vám nestačí jednotlivé rostliny, můžete řádku levandulí vysadit podél cestičky nebo je použít k olemování bylinkového záhonu.

Aby zůstala pěkně kompaktní, potřebuje levandule pravidelný zpětný řez stejně jako řady na provensálských polích. Na zimu vyžaduje ochranu, zvláště ve vyšších polohách. Levandule hlávkovitá (Lavandula stoechas), jíž se říká francouzská, v našich podmínkách vymrzá. Proto se pěstuje v nádobě, kterou je před zimou nutné přenést na světlé místo v domě, kde nemrzne.

Lék s dlouhou tradicí

Už Hildegarda z Bingenu, známá středověká mystička a lékařka, rozpoznala léčivé účinky levandule. Napsala: „Kdo levanduli svaří s vínem a často pije vlahou, mírní bolest jater a plic a dušnost na plicích, tříbí rozum a úsudek.“ Dnes je vědecky prokázáno, že levandule lékařská (Lavandula angustifolia) obsahuje účinné látky, které působí proti vnitřnímu neklidu a poruchám spánku, ale nezpůsobují únavu. Čaj z květů zmírňuje bolesti hlavy stejně jako levandulový olej vmasírovávaný do spánků. Levandulová koupel působí povzbudivě a osvěžuje. Sáčky s levandulovými květy v šatních skříních odpuzují moly.