Dub - Quercus
Čeleď: Fagaceae - bukovité
Synonyma: Balanaulax, Cerris, Cyclobalanopsis, Dryopsila, Eriodrys, Erythrobalanus, Ilex, Macrobalanus, Perytis, Scolodrys

Dub - Quercus
Rod Quercus zahrnuje opadavé, nebo vždyzelené, mohutné a pozdě rašící stromy, které dorůstají do výšky více než 30 m. Kořenová soustava je velice mohutná a hluboká. Dřevo je tvrdé, těžké a odolné vůči vlhku. Listy jsou většinou laločnaté. Nažka (žalud) je uložena v miskovité číšce.
Duby jsou světlomilné dřeviny, vyhovují jim hluboké, živné a vlhčí půdy.

Do tohoto rodu patří  300 až 600 druhů.

Dub - Quercus
Mezi zástupce rodu Quercus patří např.:
-    Quercus palustris (dub bahenní)
-    Quercus cerris (dub cer)
-    Quercus alba (dub bílý)
-    Quercus rubra (dub červený)
-    Quercus prinus (dub košíčkatý)
-    Quercus robur (dub letní)
-    Quercus libany (dub libanonský)
-    Quercus pubescens (dub šípák)
-    Quercus petraea (dub zimní)

Dub - Quercus
Čeleď: Fagaceae - bukovité

Dubový les v zimním období
Dubové lesy patří k nejcharakterističtějším lesním společenstvům střední Evropy. I v zimním období, kdy většina listnatých stromů zůstává zcela bezlistá, si duby zachovávají svůj nezaměnitelný vzhled. Na mnoha stromech přetrvávají suché, hnědavé listy, které zůstávají na větvích až do jara. Tento jev, označovaný jako marcescence, je typický zejména pro mladší stromy a spodní větve.

V prosinci má dubový les otevřenou, světlou strukturu. Sluneční světlo snadno proniká mezi kmeny a osvětluje suché trávy a opad listí na zemi. Kůra dubů, hluboce rozpukaná a často porostlá mechy či lišejníky, vyniká zejména v nízkém zimním slunci. Koruny stromů působí klidně a stabilně, s typickým rozložitým větvením, které je dobře patrné právě mimo vegetační období.

Dubový les je důležitým biotopem i v zimě. Poskytuje úkryt řadě živočichů, potravu ve formě žaludů a stabilní mikroklima. Zároveň je ukázkou dlouhověkosti a odolnosti rodu Quercus, který po staletí formuje krajinu i lesní ekosystémy.