Nepořádek v zahradě - kdy se vyplatí zahradní prokrastinace 1

Nepořádek v zahradě - kdy se vyplatí zahradní prokrastinace

     Mám poměrně malou zahrádku se zahradním domkem. Můžu si v něm uvařit kávu, odpočinout, v zimě zatopit, přečíst informace na obalech toho, co jsem si pořídil. Třeba u elektrické řetězové pily, elektrické rotační sekačky  akunůžek na trávu, akuvrtačky, u dalších věcí, které mi usnadňují práci a vlastně život na zahradě. Pamatuji si, kam jsem co položil, občas to bývají hromádky na neobvyklých místech. Jsem nepořádník a člověk, který toho mnoho nestíhá. Třeba ukončit řádně sezonu. Všude píšou, do kdy by měl mít člověk zazimováno, shrabané listí, ostříhané keře, trvalky. No a z toho jsou deprese. Kdo má hotovo v polovině listopadu, má najednou čas přemýšlet o tom, že je krátký den a dlouhá noc, že není co dělat, že člověk lační po slunci, světle, dlouhém dnu.

     Já to tak nemám. Určitě až do února budu přibíhat na zahradu s tím, že mám na papíře napsáno, co bych měl dělat. Začíná to vytrháním letniček, přes úpravu trvalek až po řez keřů. I když je po Martinovi, sníh spíše překvapil. Zakryl listí, navlhčil ho, aby s jeho zatahováním do země neměly žížaly tolik práce. Mokré listí na nezmrzlé zemi je vláčné, dobře se s ním pracuje (říká devět z deseti dešťovek).

    Afrikán či aksamitník je květinou, kterou skolí první mrazíky. Měl jsem známého, který je nikdy netrhal před mrazy. Tvrdil, že se mu daří zvyšovat odolnost rostlin proti chladu. Sbíral semena z těch, které byly nejméně mrazy postižené. Dělal to desítky let, vypadalo, že měl úspěch. A tak v jeho zahradě (i v mé) je možné setkat se s afrikány kvetoucími i zakonzervovanými mrazem a sněhem. Zasněžené mrazíkem utužené rostliny jsou hezké do první oblevy. Pak už na ten kompost musí…

      Rozchodníkovec je trvalkou, která láká až do pozdního podzimu hmyz na kvalitní nektar. Dík ní mohou některé včely samotářky a čmeláci stihnout naklást ještě nějaké vajíčko pro budoucí generaci, která se vylíhne až na jaře. Nektar a pyl, který sbírají, nemají jen pro svou potřebu, ale přikládají je i k těm vajíčkům, aby vylíhlé larvičky měly z čeho žít. Když nás zastihne sníh a mráz před likvidací těchto trvalek, nic se neděje. Opakovaně mohou zamrzat, rozmrzat až do jara, kdy je seřízneme, přihnojíme, popřípadě rozsadíme na více míst v zahradě. Aby zdobily v létě i v zimě.

     Keře ve výčtu rostlin, které bychom mohli seříznout již na pozdě na podzim, zastupují v létě kvetoucí tavolníky. Obyčejně bývají barevné, v různých tvarech květenství. Měli jsme k tomu takovou průpovídku. Odrůdy Spiraea bumalda mají ploché květenství. Prostě BUMalda. Bum dělá placku. No a Spiraea douglasii (je do klasu) má květenství podobné klasu, tvarem i pojmenováním. Novější, módnější S. japonica)má také ploché květenství, ale k tomu nějaká mnemotechnická pomůcka není. Tyto tavolníky můžeme řezat zase až těsně před jarem, klidně i v době rašení. Kvete na vyzrálých výhonech narostlých od jara. Kdyby nás chtělo napadnout řezat ty bělokvěté, třeba S. arguta nebo S. van Houttei, připravíme se o jejich kvetení. Ty kvetou na výhonech, které přezimovaly z minulého roku.

       Občas je ta prokrastinace ku prospěchu vzhledu zahrady pod sněhem. Ale asi by se to nemělo přehánět. Stačí, když budeme mít účelně vysazené trvalky, keře, které neupravujeme radikálním řezem tak aby tvořily kostru zahrady i v zimě, aby, pokud stihneme ty ostatní rostliny vytrhat, radikálně upravit, zůstala zahrada pěkná, s charakterem.

Text a foto: Ing. Ivan Dvořák (odborné oddělení ČZS)