Jedná se o rostlinu v minulosti zavlečenou, která se velmi rychle přizpůsobila novým podmínkám. Je jedním z nejúpornějších plevelů zelenin. Jde o vysoce odolný druh snášející i extrémní podmínky. Do Evropy se dostal koncem 18. Století z botanických zahrad ze Španělska a Francie.
Tento hojně rozšířený plevel se vyskytuje zejména na skládkách, rumištích, okrajích cest, zelinářských zahradách, v pařeništích, sklenících.
Z botanického hlediska jde o jednoletou pozdně jarní rostlinu, vysokou asi 20 až 80 cm. Má listy s tenkými řapíky, které jsou kratší než čepele. Čepel je vejčitá, na bázi klínovitá. Horní listy jsou přisedlé, kopinatě vejčité. Květní úbory jsou 3 až 5 mm dlouhé. Terčovité květy jsou žluté, oboupohlavní. Rostlina kvete od května do prvních podzimních mrazíků.
Rozmnožuje se výhradně nažkami, kterých může vyprodukovat okolo 5 až 30 000. Nažky mají vysokou klíčivost, vytvářejí několik generací za rok. Rostliny jsou velice citlivé na nízké teploty, po příchodu prvních mrazíků odumírají.
Rostlina je citlivá na mechanické zásahy a rovněž i na aplikaci herbicidů. Její nebezpečí však spočívá v nepřetržitém vzcházení v průběhu vegetace.
Člen SZO ČZS Gladiris, Martagon, Rosa klub ČR, Dagla, Pelargonie a člen také Klubu skalničkářů Praha
Pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora)
