Rostliny: Abelmoschus esculentus - ibišek jedlý

Jak pěstovat ibišek jedlý

Ibišek jedlý (Abelmoschus esculentus) je botanický název pro zahradní plodinu známou také pod názvem okra. Pro oplodí, která i zralá mají zelenou barvu, se pěstuje v tropických a subtropických oblastech po celém světě.

Konzumace této zeleniny je velmi oblíbená zejména v západní Asii, severní Indii a Pákistánu. V Karibiku oplodí ibišku jedlého konzumují obvykle ve formě polévky nebo s rybou, na Blízkém Východě a ve východním Středomoří zas bývá součástí dušených pokrmů se zeleninou a masem. Zvláště milovníkům asijských a arabských specialit přinášíme návod, jak nebýt odkázaní jen na mraženou nebo v omáčce naloženou okru prodávanou v supermarketech a obchodech s arabskými nebo tureckými specialitami. Ibišek jedlý můžete pěstovat třeba na balkoně. Aby plodil, je ho však v našich podmínkách většinou nutno pěstovat ve skleníku nebo fóliovníku. Ibišek bývá často pěstován i jako pokojová rostlina s ozdobnými květy žlutočervené barvy.

Pro urychlení klíčení semena okry před výsevem namočíme na 24 hod do vody. V našich klimatických poměrech vyséváme semena koncem února a během března do krytého prostředí s teplotou alespoň 20 °C do truhlíků nebo květináčů 6 až 9 cm širokých. Když pomine nebezpečí mrazů, vysazujeme sadbu do řádků 60 až 70 cm vzdálených s meziřádkovou vzdáleností 20 až 30 cm. Sazenice vysazujeme na slunné stanoviště pod fóliové kryty nebo do polyetylénových pytlů se substrátem. Nároky této zajímavé plodiny se dají nejlépe srovnávat s nároky, které při pěstování vyžadují skleníkové okurky.

Rostliny dorůstají poměrně vysoko, proto je vyvazujeme k tyčkám. Při pěstování na venkovních záhonech je navíc vhodné rostliny chránit i před větrem. K tomu mohou sloužit různé plastové kryty nebo zástěny.

Během vegetačního období ibišky pravidelně zaléváme. Vláhu lze v porostu snadněji udržet např. pomocí organického mulče. Mulč na povrchu záhonů také omezuje růst plevelů.

Mimo zálivky lze růst ibišku podpořit i hnojením. Hnojivo aplikujeme ve dvoutýdenních intervalech. Vhodná jsou jak minerální kombinovaná hnojiva, tak i tekutá hnojiva organického původu. Pozor ale na častější přísun dusíku, který oddaluje kvetení.

Abychom podpořili větvení, vyštípneme u rostlin, jenž dorostly do výšky cca 60 cm, vegetační vrcholy.

Rostlina během vegetace vytvoří 4 až 6 tobolek, které v závislosti na odrůdě sklízíme zhruba za 8 až 11 týdnů od výsevu. Plody odřezáváme od rostliny pomocí ostrého nože, dokud jsou jasně zelené, tzn. asi pátý den po odkvětu. V této fázi jsou cca pět až šest centimetrů dlouhé, velmi křehké, slizovité a neobsahují semena. Sklizené plody uložené v perforovaných sáčcích je při teplotě 7 až 10 °C možné skladovat přibližně 10 dní, dají se také ale konzervovat např. sušením, zmrazením nebo nakládáním do různých nálevů.

Plody obsahují mnoho vitamínů. Díky obsahu látek s příznivým vlivem na trávicí soustavu a díky nízké energetické hodnotě jsou také vhodné pro osoby držící redukční dietu.